Jaromír Hanzlík 76 let

"Chtěl bych se věnovat filmu, ale 'pohříchu' musím říct, že nabídky, které dostávám, jsou tak blbé, že jsem si řekl, že budu radši sedět doma, než dělat blbosti."

Rodák z Českého Těšína vyrůstal spíše s otcem, protože se rodiče rozvedli, když byly malému Jaromírovi tři roky. Sklony k filmu a divadlu měl vcelku jasné. Otec byl v opeře, později kabaretiér. Matka Ludmila Žákovská (3. 1. 1992 – 1. 7. 2002), provdaná Hanzlíková, si později vzala herce Hrubého a přijala jeho jméno. Profesí pak byla asistentkou režie v československé televizi. V roce 1966 byl přijat na DAMU, ale místo do školy nastoupil přímo do Divadla na Vinohradech. Brzy se uchytil jako představitel výrazných rolí a stejně se mu dařilo i ve filmu. Kdo by si byl pomyslel, že si odbyde své první role hned pod vedením takových režisérů, jakými jsou Otakar Vávra, Karel Kachyňa nebo Martin Frič? Točil kriminální filmy, válečná dramata i komedie a brzy se stal populárním a velice obsazovaným hercem, na kterého se dalo spolehnout v jakékoli úloze.

Druhá polovina šedesátých let byla zkrátka pro Jaromíra Hanzlíka skvělou dobou, kde natočil jedny ze svých nejzajímavějších filmů (KOČÁR DO VÍDNĚ, ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, ČEST A SLÁVA či SLASTI OTCE VLASTI) a setkal se s výraznými osobnostmi českého filmu. Pravě ve filmu SLASTI OTCE VLASTI, kde si zahrál mladého Karla IV., se poprvé setkal s mladičkou herečkou Danielou Kolářovou. Netušil však, že právě ona bude později jeho častou hereckou partnerkou a vytvoří s ní nezapomenutelné a především sympatické dvojice. Zopakovali si spolupráci už o dva roky později, tedy v roce 1971, v oblíbeném komediálním seriálu TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA a potom ve filmech NOC NA KARLŠTĚJNĚ nebo LÉTO S KOVBOJEM.

To už byla sedmdesátá léta. Hanzlík byl jedním z nejpopulárnějších herců mladé generace a oblíbeným u spousty lidí. Vystupoval na televizních obrazovkách v seriálech BYL JEDNOU JEDEN DŮM, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ale i seriálech doby, jako byly ŽENA ZA PULTEM či kombajnérská PLECHOVÁ KAVALÉRIE. Z rolí sympatických mladíků se vymanil hned v roce 1980, když pod režijní taktovkou Jiřího Menzela zahrál v POSTŘIŽINÁCH energického, dobráckého a především hlasitého strýce Pepina. Role, za které se v zámoří dostávají zlaté sošky, vynesla i u nás Hanzlíkovi veliký obdiv a jeho věty (respektive věty Bohumila Hrabala) se citují dodnes. Další příležitosti dostal u Jiřího Menzela i ve SLAVNOSTECH SNĚŽENEK či KONCI STARÝCH ČASŮ.